Jdi na obsah Jdi na menu
 


                            ZVÍŘÁTKA

Pes přítel člověka:

Ať již byla motivace pravěkého člověka k ochočení vlčích mláďat jakákoli, jisté je, že se pes brzy stal životně důležitým spojencem člověka, společníkem, důvěrníkem a přítelem.

Pes byl i předmětem úcty. Egypťané ho uctívali jako strážce podsvětí a průvodce do království smrti. Založili dokonce v Horním Egyptě nové město zasvěcené Anubovi, jejich bohovi, který měl lidské tělo, ale černou psí hlavu. V Etiopii byl pes poradcem náčelníka kmene. Zavrtěl-li ocasem, byla žádost vyřízena kladně. Štěkání znamenalo nesouhlas.

Úctu ke psům převzali od Sumerů i jejich nástupci, Assyřané a Babyloňané. Proslulý Chammurabiho zákoník pamatoval na spravedlnost také ke psům a špatné zacházení se psem bylo trestáno veřejným bičováním.

Pes patřil k výbavě babylonského lékaře, protože již tehdy byla známa léčivá moc psích slin a bylo běžné dát psovi olízat rány nemocného.

Mnoho kmenů na Aljašce a Sumatře uctívá psy jako své předky.

Přímá závislost člověka na psovi je vidět ještě dnes v Austrálii. Zdejší domorodci vybírají štěňata dingů z jejich doupat, vychovávají je společně se svými dětmi, pečují o ně a dokonce jim vybírají blechy z kožichu. Dingo jim pomáhá za to tím, že jim opatřuje potravu a v noci slouží nahým domorodcům jako přikrývka. Ti podle jejich počtu měří teplotu - chladné noci říkají "noc tří psů", "noc pěti psů" je již opravdu studená a "noc šesti psů" znamená teplotu kolem bodu mrazu.

Pes byl oblíben i v Indii, jak napovídá psí původ, psí hlava a psí doprovod boha Khandoby. Služebníci v jeho chrámech při slavnostech štěkali jako psi a byli obrazně návštěvníky chrámu krmeni kostmi, na památku velkého psího předka. Staří Řekové měli podle dochovaných zpráv také psí mazlíčky. Zejména dámy si potrpěly na malé pejsky. Tito psíci měli své vlastní otrokyně, které je česaly, koupaly, krmily a vodily na procházku. Ostatně i řecký bůh Zeus sváděl Europu tím, že jí daroval pejska.

Pes provázel i bohyni lovu Artemis a nesmíme opomenout ani trojhlavého psa - spravedlivého a neúplatného strážce podsvětí - Kerbera.

Psi se používali také k léčbě - přikládáním na nemocná místa pacienta, což byl oblíbený způsob léčení revmatismu i později ve středověku. Homér popisuje, že byli chováni psi posvátní, kteří olízli nemocného a ten se uzdravil. Francouzské přísloví praví - jazyk psa slouží jako lék...

Psi sloužili také veřejnosti - hlídali stáda, majetek, životy občanů. Proslulý a výmluvný římský právník, senátor Cicero, napsal:
"Jaká věrnost psa, který hlídá vše, co mu svěříme do péče!
Jaká hrdinnost při obraně pána, jaká nenávist k protivníkovi!
Jaká jemnost nosu při sledování stopy, jaká lovecká náruživost!
To vše svědčí o tom, že toto zvíře bylo stvořeno jen a jen pro užitek člověku."

Myslím, že tento krátký článeček nám jasně dokládá, jak se naši dnešní přítelíčci měli v dobách dávno minulých a jsem ráda, že se měli moc dobře a měli svoje místo na tomto světe :-)))

 

Náhledy fotografií ze složky Pejsci

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář